1. |
Zvířata
02:49
|
|||
|
jenom dvě malý zvířata
vychtrlý, zraněný, pohledy upřený
v kruzích a po špičkách, zuby vyceněný
unavený, tak hrozně unavený
unavený, tak hrozně unavený
unavený,
dva kroky dopředu, dva kroky zpátky
je to zlý, nekonečný čekání
na zuby do masa, než kůži rozetnou drápy
neschopnost utýct ani zůstat stát,
překročit hranici, odkud už nejde se vrátit
jsme tak unavený, tak hrozně unavený
unavený,
dva kroky dopředu, dva kroky zpátky
dva kroky dopředu, dva kroky zpátky
oba si zoufale chráníme
to svoje malý bezpečný území
a hlavně v každým případě
a hlavně v každým případě zůstat
oba si zoufale chráníme
to svoje malý bezpečný území
a hlavně v každým případě
a hlavně v každým případě zůstat
nohama na zemi
a hlavně v každým případě
|
||||
2. |
Bonsai
04:09
|
|||
|
furt je mi trochu zima
a ničemu se nepodobám
dva hrnky s kávou postavím mezi nás
možná je to tahle divná doba
možná je to tohle divný místo
špatný číslo, ztráta jistot,
možná konečně přišlo probuzení,
že tady není žádný nanečisto
zůstala mi tu suchá, opadaná bonsai
a žádnej nádech nejde dost hluboko
opřený čelo o chladný domovní dveře
všechno je mi to jedno
zůstala mi tu suchá, opadaná bonsai
a žádnej nádech nejde dost hluboko
a dva hrnky na stole leží už týden,
všechno je mi to jedno
aspoň na oko
máme si toho hodně co dát,
máme si toho hodně co říct
a horká voda stíká na dno umyvadla
máme si toho hodně co dát,
máme si toho hodně co říct
a horká voda stíká po rukou promrzlých
|
||||
3. |
Není kde tančit
03:30
|
|||
|
další noc, Olomouc a není kde tančit
všechno už skončilo, ještě nic nezačíná
můžeme předstírat, že ještě zbylo kam jít
že ještě někde je víc než to, co máme před očima,
že zbylo kde tančit,
ale není kde tančit
další noc, balkon a kouř, do ticha cinkají flašky
ráno je na parapet položím k ostatním
a místo jara jenom dusivý napětí
jako by tyhle dny byly ty poslední
a není kde tančit
další noc přikrádá se na černý nebe
vždyť není kam se hnát, vzbudím se k poledni
přečtu si zprávy, i když nechci nic vědět
zbývá jen čekat, než to všechno odezní
a není kde tančit
|
||||
4. |
Tady nemůžem zůstat
04:51
|
|||
|
musíme zmizet, ale nevíme kam
jenom je jasný, že tu nechceme být
i když nemáme mapu, mlha je hluboká,
je jasný, že tu nemůžem zůstat
tady nemůžeme zůstat
je to mrtvý, už je to starý, divně to smrdí
krade to světlo a prostor a kyslík a je to dávno bezcenný
a všechny peřiny, polštáře, záclony jsou toho plný
musíme zmizet, nechat to spolykat plameny
jen ať to spolykají
plameny
možná že konečně najdeme místo, kde jsou věci jiný
a pak si nalijem kafe do novýho bílýho nádobí
a všechno čistý a svěží se ztratí pod nánosem špíny
možná že není kam utýct, možná že jsme to jenom my
možná že jsme to jenom my
ale furt je tu mizivá naděje, že to tak není
a i když neumím s jistotou říct, jestli to přežijem
jsou to podmínky, za kterých i pouhá snaha se cení
neplač a neboj se a hlavně nešetři benzínem
podej mi ruku a utíkej, jinak tu shoříme
podej mi ruku a utíkej
|
||||
5. |
Zase jdu od nádraží
03:59
|
|||
|
zase jdu od nádraží večerním městem
zase je červen a do uší mi hraje Holka se psem
po stejným jaru přišlo další stejný léto
ale jinak je všechno jiný, jinak je všechno jiný
Anna už dávno nebydlí za rohem
stačilo zavolat a seběhnout pár schodů
teď žije v Praze, cvičí jógu, kouří trávu na balkoně,
školu má za sebou, pracuje v kanceláři
a zítra ráno se jdu projít s Lucií,
nějak se teď vídáme míň, nemáme moc času.
už není léto 2018 my dva nejsme denně opilí
a všechno, co jsme chtěli, to máme, jenže to nějak nestačí
večer zas na osmou do práce v podzemí
kde plíseň žere čas, rozleptává hodiny a dny
tmu teď moc nevídám, dám si snídani, jdu spát,
budí mě popeláři a vedro a ve snech seš ty
a slunko praží a praží víc a země vysychá
v noci už nevyvětráš, nevychladne strach
celý dny nezmizí ten pocit, že omdlívám
prosím, ať zaprší, kůže je spálená
|
||||
6. |
Zapomenout
03:05
|
|||
|
když se pustíš za okraj, možná nevrátíš se zpátky
ticho spolkne tvoje jméno, zbude jenom zapomenout
a něžná chladná tma obejme tvoje nahý tělo
ústa přestanou chtít křičet, zbude jenom zapomenout
když se pustíš za okraj, možná že tam někde čeká
možná tam na tebe čeká, to, cos kdysi dávno ztratil
všechny slova, věty, obličeje, jedna nekonečná řeka
když se pustíš za okraj, možná tam na sebe čekáš
když se pustíš za okraj, možná nevrátíš se zpátky
možná není žádný zpátky, žádný zítra, žádný včera
možná žádnej okraj není a nikdy nebyl, možná není odkud skočit
všechno co vidíš, jsou jen oči, jenom tvoje vlastní oči
a možná se usmíváš
|
||||
If you like Vladimír B., you may also like:
The Last Remaining Light
by Far Caspian
UK-based Irish musician Joel Johnston creates an expansive indie-rock atmosphere on his latest album as Far Caspian.
go to album
The Boy With Pearls For Eyes
by Ollie Cook
Killer tunes from teen indie rocker Ollie Cook, who has an ear for a smart riff and an eye for sharply imagistic observation.
go to album
The Months I Missed
by Mellorine
The songs on the latest from Mellorine range from bright indie to surging post-rock, centered on earnest vocal melodies.
go to album
Delaware artist Rew brings the lo-fi shoegaze vibes on their latest album, with buzzing riffs and drifting, dreamlike vocal melodies.
go to album
perfect forever
by sean thornton
The latest from sean thornton explores dark themes, but they’re handled with a delicate grace in these beautiful bedroom pop songs.
go to album
San Francisco singer-songwriter and trumpeter Max Daniel gilds straight-shooting pop hooks with orchestral splendor and wry lyricism.
go to album
boys b/w starving!
by sean thornton
A lo-fi single from the New York musician Sean Thornton threads a ghostly melodica over far-off vocals to absorbing effect.
go to album
